Rok 09

3. ledna 2009 v 4:56 | Dan
Jedu ze Sylvestra v Orlických horách s mlejnskou bandou, který jsem za poslední dvě noci v poklidu prožil. Auto tiše vrní na zasněžené okresce vysoko v horách. Že je to vysoko si uvědomuji až ve chvíli, kdy mi zalehnou uši tím, jak sestoupíme níž a jak postupně bílé okolí se pozvolna mění v hnědošedé, bez sněhu. Auto občas chytí mírný smyk, to když trochu ostřeji vybírám stoupavou zatáčku a přidávám plyn. Příjemně hřeje, venku je kolem mínus desíti stupňů ja já po několika minutách cesty rozmrzám jak na mě fouká horký vzduch topení, které sálá z motoru. Odkládám černé rukavice, ve kterých řídím, po chvíli i šálu a za chvíli mám z interiéru vypůjčené mámy fabie komfortní vytopený obývák, samozřejmě se stereem.

Vstával jsem dnes v 9 ráno abych mohl od dvou odpoledne být ve mlejně a pracovat, jak jsem dohodnul s Martinem, který i s druhým Martinem zůstával i po mém odjezdu v Orlických horách a nevrátí se dřív jak v neděli. Jelikož jsem na rozdíl od většiny ostatních přijel až v den silvestra, nezbyla na mě žádná postel. Jediný volný pokoj pro mě byla místnost na pingpong, která byla pro mě až moc prostorná, vytopená jak jsem si nastavil topení a v inkriminované době od pěti ráno do jedenácti dopoledne naprosto liduprázdná. Spal jsem na zemi na karimatce. Se Sylvií a Gilem jsme jediní nezapadali do ustáleného modelu rodin, které na silvestra přijely a tak mě záhy po příjezdu oba dva adoptovali abychom aspoň pro efekt tvořili taky nějakou rodinu.

Druhý den roku 09 jsem už ve dvě odpoledne po strastiplné cestě z konce světa Orlických hor, kde není žádný signál pro telefony, byl zpět v kavárně. Poklidný průběh šichty narušil jeden, avšak naprosto zásadní moment, a to když ve čtvrt na jednu přišel o patro výše bydlící otec Káči pan Bárta s jakýmsi kámošem a jeho ženou na pivo. Běžný zavírací proces narušil svojí neoblomností, že si ještě něco dá a když tak učinil a ve chvíli, kdy já jsem se jal zahájit ukončovací manévry baru pro ten den, začalo peklo: "Hele ty kreténe, děláš tady úplný hovno, pozoruju tě už deset minut!" - "Promiňte," povídám já. Nedostalo se mi žádného zadostiučinění za toho kreténa ale naopak následovaly další vulgarismy. "Vy čůráci tady za tenhle měsíc nemáte zaplacenej nájem a vo půlnoci už tady nemá bejt ani noha, víš o tom?" bez toho, abych bral zřetel na to že mi tykal, ačkoliv jsme se nikdy neviděli se mi nezamlouval jeho tón - "Nevim, ale taky netušim, proč tohle řešíte se mnou, kterej na to nemá vůbec vliv..." mezitím si přisadil Bártův kreténský kámoš "Dej sem ty prachy debile!" a sebral mi z ruky hrst bankovek, co jsem mezitím stihl zkasírovat od hosta co stál vedle tšch dvou na baru "Tohle si berem jako součást nájemnýho! Hohoho!" V tu dobu už manželka kreténského Bártova kámoše, která se od počátku celého incidentu cítila značně trapně, dala na ústup. Prostě utekla z kavárny. Kreténský kámoš muchlal v ruce tři kila, co mi prve sebral a hřímal něco o tom, že se jen blbě usmívám a nic nedělám. Popravdě jsem nic nedělal, protože jsem se jalově vybavoval s nimi dvěma a tlemil jsem se abych nezesral situaci ještě víc než byla, minimálně do doby kdy budu mít za zády Honzu, který mezitím kasíroval stoly.

Invektivy pokračovaly, už dávno to nebylo jen o hostech v kavárně, které v 00:15 prostě nemůžete vyhnat ven, protože jim před pěti minutami přinesete poslední pití a účet - už to byla jen zášť a zloba, kterou ty dva dnešního večera přišli šířit o patro pod Bártovic bytem. Host po Bártově pravici se dozvěděl, že je čůrák a že už dávno má hnít na mrazu venku a ne tady. Od toho, aby se do Bárty pustil půliterm ho odradilo jen to, že slyšel celý můj a Honzův rozhovor s Bártou předtím a dovodil si, ze Bárta tu asi je něco víc než nasraný host. Celé jsme to vyřešili tak, že když z Bárty vylezlo, že chce aby tu o půlnoci byla tma a ani noha, tak jsme všechno beze slova zhasli. S ani jedním z nich už jsem neprohodil od určité chvíle ani slovo, ani oční kontakt. Už to ostatně neudělám.Potom odešli. Bárta i jeho kreténský kámoš. Jestli se vrátí a já budu zrovna za barem, jejich smůla. Něco tak nepříjemného jsem v kavárně nikdy nezažil. Jisté je však jedno - Bárta ani ten jeho kreténský kámoš (co bez Bárty ode mě dostane popelníkem zezadu do hlavy) už ode mě v kavárně nikdy nedostanou ani pozdrav ani byť jen sklenici vodovodní vody.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucka lucka | Web | 13. ledna 2009 v 17:19 | Reagovat

mno doufejme že rok 2009 bude lepší než minulí rok :D

2 klarrrinka klarrrinka | Web | 19. ledna 2009 v 18:36 | Reagovat

zajímavý blog:-)

3 Petr Petr | 21. ledna 2009 v 12:14 | Reagovat

zajímavý komentář :-(

4 Tómy Tómy | 22. ledna 2009 v 12:09 | Reagovat

uroven klesa...

5 Dan Dan | 23. ledna 2009 v 16:41 | Reagovat

neklesa, nikdy totiz nebyla na vysi, pisete vsichni furt stejny sracky

6 Tómy Tómy | 24. ledna 2009 v 11:27 | Reagovat

Chces bejt snad uznavany ale necteny ... teda nekomentovany ?

7 Anež Anež | 12. dubna 2009 v 20:21 | Reagovat

Tomy mi opet pripomel Milenku... jaka melancholie, ted pred maturitou, kterou mela prochazet s nama....
Jinak Dane- to je stesti mit todle v baraku tyjo. A zrovna ve Mlejne ze bude nekdo delat takovejhle bordel... a tim popelnikem ho pretahni. A nejenom jednou..!

8 sabča sabča | Web | 10. května 2009 v 10:44 | Reagovat

kouknul by ses na muj blog?dík

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama