Před rokem (díl třetí)

26. března 2006 v 17:31 | Dan |  Maturitní ročník
Vyčerpáni po celodením ježdění po západním břehu a dohadování se s ahmedy jsme dorazili na druhý břeh. Luxorem jezdí, jak jsem už řekl nepřeberné množství fiakrů a taxíků, přestože se daleko víc vyplatí chodit pěšky. V jednom kuse tu na vás kočí a taxikáři pokřikují, nejlépe ve všech řečech co znají, abyste se s nimi svezli. Je to dost otravné, hlavně když na vás mluví francouzsky a vy jim nerozumíte a říkáte si jestli je to jejich blbým přízvukem nebo vaší hlavou co po dvou letech francouzštiny si už nic nepamatuje. Tak se nám toho odpoledne přihodilo, že na nás nějaký drožkář na nábřeží začal halekat německy a nakonec z něj vylezlo, že důvod proč bychom se s ním měli svézt je, že "Kutsche ist gesund". Druhým způsobem placené dopravy je kromě běžných osobních taxíků, co řídí často tak dvanáctiletí kluci, jsou tzv. sběrné taxíky. Jsou to pickupy nebo dodávky do kterých prostě nastoupíte, buď za jízdy nebo když někde přibrzdí a necháte se vést kam zrovna sběrný taxík jede. Pak některému z ahmedů u volantu (není totiž vždy patrné kdo řídí, o volant se běžně střídají tak tři ahmedi na předním sedadle, zatímco zbytek se baví s pasažéry) vrazíte padesátipiastr a (obvykle zajízdy) vystoupíte.
Takhle se jezdí na sběrném taxíku:
Západní břeh - druhý den
Následujícího dne jsme se zase přeplavili na druhou stranu, zase se na nás navěsil chumel feláhů a zase jsme handlovali kola k pronájmu. Dnes nás čekala Dér-el-Medína, vesnice stavitelů hrobek a velmožů, Hatšepsutin chrám v Dér el Bahrí a nakonec opět turisty obležené Údolí králů. Když víte kde jakou lokalitu hledat, jde to shlédnout vcelku rychle. Akorát že neúprosně všude praží slunce, takže i takové ježdění na kole rychle vysílí. Nevím kterého z nás dvou blbců to napadlo, ale rozhodli jsme se do Dér el Bahrí, k chrámu na obrázku níže, jet "zkratkou". Pro milovníky offroadu určitě zážitek, ale na našich kolech značky "Arab" spíš nebezpečné zahrávání si s vlastním zdravím. Neznámojak jsme se však brzy napojili na asfaltku a po pár minutách šlapání se před námi objevil velký chrám, známý spíš než svým historickým významem tím, že zde před devíti lety banda místních ptačích mozků postřílela dva autobusy Evropanů. Od té doby tu bezpečnost zvedli tak, že na příjezdové cestičce (hezky z dvoukilometrové vzdálenosti na ráně) sedí v pancéřové budce jeden policajt s kulometem.
Do Údolí králů vede dlouhatánská soutěska, kde nepotkáte živáčka. Maximálně vás ze strany vezme autobus s anglickými důchodci. Na parkovišti před vlastním údolím-pohřebištěm jsme odstavili svoje kola před strážní budku se dvěma policajty, načež nám ti dva začali cosi říkat až z nich nakonec vylezlo "lock", zámek, abychom si jako ty kola zamkli k zábradlí. Tak k čemu tady sakra stojíte, ahmedi? Byl bych schopen uvěřit tomu, že by onen policajt bez mrknutí oka přihlížel jak nám kola někdo krade a neřekl by ani bla. Údolí králů, mimoto že se velmi špatně jako údolí, když jste v něm, fotí, má dvě části. Východní a západní. Do té západní směřuje každý den odporný dav turistů, kteří jsou sem dováženi po tuctech v autobusech. Je známější, protože jsou zde vlastně všechny královské hrobky z celé Nové říše, včetně asi té nejznámější, Tutanchamonovy. Přesně do té jsme ale nešli, platil se tam zvlášť vstup, nebylo na ní nic zvláštního (všechny věci z ní jsou v Káhiře v muzeu) a beztak jsem jí znal nazpaměť z knih. Zato východní údolí bylo docela zajímavé. Bylo zajímavé především tím, že zde nikdo nebylo. Ale naprosto nikdo. To se vám v přeturistovaném Egyptě často nestane, že jdete půl hodiny liduprázdnou pouští. Spíš než poušť to byla taková horská rokle, asi jako Údolí smrti z Vinnetoua. Ticho. Vedro. Nikdo kolem, jen naše vlastní kroky, co se odráží od úbočí stěn. A hodně much. Nevím proč, ale celé údolí je sužováno neskutečným množstvím much. Vtom, zcela neočekávaně, prořízl ticho odpolední pouště podivný zvuk: zezadu z batohu se na plno ozval Ondrův "pípák" - děsivá vyzváněcí melodie mobilu, když dorazí esemeska. Byl to šok.
Po dvaceti minutách se před námi odkudsi vynořil arab v sutaně. Nesl nějaký náklad prken a ptal se nás po vstupenkách, poté nás dalších deset minut vedl dál roklí, než jsme dorazili k Ajově hrobce. Aje byl velekněz v době Tutanchamona a po jeho záhadné smrti převzal vládu. Moc si jí však chudák neužil, protože o pár let později zemřel. Nyní jeho hrobka tedy stojí ve východním údolí, samotná, nenavštěvovaná. Až tady máte pocit, že jste přijeli do Egypta, ne jako předtím že jste ve velkém zábavním parku plném turistů a arabských šarlatánů co se vám neustále snaží něco vnutit. To ticho co ve východním údolí vládlo bylo úžasné. Přecejen je v Egyptě ještě co objevovat, ještě stále tu jsou k nalezení místa jako je toto, kde se možná na hodinu můžete cítit jako objevitelský cestovatel před dvěma sty lety.
Arab nebyl jako ti ostatní. Nesnažil se nic nám nutit, prostě nás mlčky přivedl ke vchodu, otevřel vrata dolů a protože tam nevedlo elektrické vedení, nahodil vedle v boudě traktoroidní agregát, co začal pufavým zvukem generovat elektřinu. Je to zvláštní pocit být dole v té hrobce sám, bez jiných turistů. Prý jsme dnes druzí turisti co sem přišli a protože bylo pozdní odpoledne, asi i poslední. Chlápek opět naložil na záda svůj náklad prken a šel cestou s námi zpátky až k malému domku na konci rokle, kousek od parkoviště. "Máj haus..." ukázal na malé stavení. Poděkovali jsme mu a rozloučili se. Že něco chybí? Ano, nechtěl po nás bakšiš. Chvíli nechápavě zíral na ruku, kterou jsem mu podával pětilibru, pak poděkoval a trochu ostýchavě si ji vzal. Byl to první slušný arabák co v nás neviděl výdělek.
Hlavní Údolí králů, to velké a slavné, připomíná podivně turisty vyhledávanou štěrkovnu. Není na něm nic moc tak poetického, jen je tu jeden přes druhý naskládáno snad 50 hrobek. Možná ještě nějaké co nejsou objeveny, i když už údolí za těch 200 let překopali centimetr po centimetru archeologové snad stokrát. Dostavili jsme se sem tak říkajíc po šichtě, takže tu byl stín zapadajícího slunce a taky konečně liduprázdno. Jenže se tamní arabáci začali zrovna modlit. Chtěl jsem je fotit, ale raději jsem si to rozmyslel, přecejen tu bylo ještě dost policajtů, co se nás ještě neptalo "vér ár jů from?"
Sjeli jsme, mírně zkopečka, takže jsme nemuseli šlapat jak na cestě sem, do Kurny, kde se jsme si poklidně jeli kolem třtinové plantáže k přívozu, když se na nás navěsil jakýsi Arab na kole a k našemu překvapení najednou začal odkudsi vytahovat nějaké zboží a začal nám ho vnucovat, což by v Egyptě nebylo nic tak divného, jen kdyby nás neotravoval za jízdy. Vrchol debilicismu.
V centru Luxoru jsme našli nějakou masnu, kde pekli kebab nebo jak se tomu tady říká, prostě maso v pita chlebu a taky jednu vcelku solidní samoobsluhu. Takhle počase se divím, jak jsme tím městem mohli trefit zpátky. V arabské ulici je všechno - slépky, lidi, košíky, oslí povozy s pěkně unylou zeleninou nebo s bombami na propanbutan (do kterých arabové za jízdy moc rádi mlátí montážním klíčem, aby bylo slyšet, že jedou), auta, koně, drožky, turisti, všechno na jedné hromadě, v jedné ulici nejlépe tak tři metry široké. Auta jezdí skrz to relativně lehce, dav se uhne, když neuhne, řidič se protroubí (klakson je používanější komponenta arabského auta než brzda, kdyby ahmed dostal auto s nefunkčním klaksonem, prohlásí ho na provozu neschopné a pojede na oslíkovi). Dokonce, světe div se, se Luxorem mihla i jedna sanitka. Okamžitě někdo z nás vyvinul teorii, že funguje na podobné bázi jako sběrné taxi: vezou zraněného a občas se někdo navěsí na zadní blatník nebo vrazí ahmedovi u volantu libru aby ho vzal k nádraží nebo ještě častěji, sanitka jezdí po městě tak dlouho, dokud nemá plnou kapacitu obsazení míst, dokud není plná zraněných, do nemocnice z úsporných důvodů nejede.
Edfu a konečně na sever
Dalšího dne jsme jeli do Edfu, velkého chrámu v městě Edfu o něco jižněji od Luxoru. Věci jsme si nechávali v hotelu, vlak do Káhiry nám odjížděl až večer. Cestování vlakem je tady legrace, jak jsem už říkal. Především vás nepustí do každého vlaku, protože některé jsou pro Evropana moc divoké a taky vždycky není zřejmé jestli jde o vlak nákladní či osobní a také kam jede. To se obvykle člověk dozví až když se vlak rozjede. Delší dobu to nejelo a tak jsme zkysli na násztupišti a sledovali jeho tepající život. Po nějaké době se o nás začal zajímat jeden popelář, takže jsme se raději přesunuli na jiné nástupiště, kde ahmedi pouze posunovali vagóny a doplňovali do nich vodu. Byla evidentně podle barvy nilská. Jeden ahmed se najednou ocitnul na druhé straně vlaku než byly otevřené dveře v kolejišti. Normálního člověka by napadlo vzít to na druhou stranu vlaku kolem přes podchod aby byl co nejrychleji z kolejiště. Ne tak onen ahmed. Začal klepat na zavřené dveře vlaku, když mu nevyšly jedny, zkusil druhé, když ani ty, vrátil se k prvním, zatímco se otevřely druhé ale hned se zase zavřely a chlápek běhal od jedněch dveří ke druhým. Nakonec přijela na tu druhou kolej souprava, takže mu nezbylo než se nalepit na dveře na které předtím bušil a doufat že mu někdo otevře dřív než se vlak rozjede. Podchod ho ale využít nenapadlo. Přesunuli jsme se do vagónu. Bylo to zajímavé. Tentokrát tu skoro na každé dvousedačce vyspával po jednom arabovi v kaftanu, občas kolem proběhl výrostek se zinkovou konvicí co obhroublým hlasem vyřvával na celé kolo "šššeeeej!" (prodával čaj, ale nemyslete si, žádná idylka, nic pro evropský žaludky), jiný co prodával sady použitých vietnamek, jiný týden staré cáry novin, poslední vodu v pet-lahvích (evidentně tu samou, co předtím plnili do záchodových nádrží na vagónech, byla pěkně kalná a studená, takže jí arabové skupovali po litrech). Celý vagón tak trochu připomíná naší story s fenoménem "Koudy, uklízej!" - odpadky se hezky hromadily na zemi. Další "samospoušť" je z vlaku:
Do Edfu jsme dorazili a řekněme že netušili kam máme jít. Přes Nil tu vede dlouhý most, který jsme zdolali v nějakém pick-upu, co nás hodil do centra města. Moc jsme se tu nerozhlíželi, ale co jsem viděl tak Edfu bylo trošku víc průmyslové a evropu tu připomínalo snad jen to novoklasicistní nádraží. Nádraží, mosty, letiště a jiné strategické objekty se nesmí fotit. Vlastně celou tu dobu tak pochybujete co se smí a nesmí fotit, na každém rohu stojí policajt a nechat se zastřelit kvůli špatné fotce nehezkého mostu je pitomost.
Horův (1. pád Horus, bůh-sokol-vladař) chrám v Edfu byl původně pod dvacetimetrovou vrstvou suti a blátěných cihel, kterými zarostl za ty věky co nebyl chrámem ale dobrým zázemím pro stavbu hliněných chýší středověké arabské chudiny. Dnes je na něj impozantní pohled, tím že byl celý pohřben pod prachem se zachoval téměř dokonale.
Kvečeru jsme dorazili do Luxoru, a zbývalo nám ještě pár hodin času, tak jsme se naposledy šli podívat na nábřeží. Tuhle fotku jistě odněkud znáte, je ohraná:
No a potom už jen sbalit věci v hotelu, nakýblovat se do vlaku a good bye, Luxore. Byl úplněk.
Závěrem pár fotek z reallifu:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verca Verca | E-mail | Web | 26. března 2006 v 17:49 | Reagovat

tak ta doprava mi lehce pripomina dominianskou.. tam se taky jezdi jak se zachce.. 5 lidi vcetna 4 tasek nakupu na mopedu pro 2.. silnice co ma v kazdym smeru 1 pruh se zpravidla rozsiruje na 3 pruhy v jednom smeru, na "dalnici" naleznete i chodce a osliky.. no docela zazitek no.. : D

2 D.A.N. D.A.N. | 26. března 2006 v 18:47 | Reagovat

Jak si to tak ctu,tak mi chvilkama tuhne usmev na rtech...: ) To ste ale meli docela kliku,ze se vam tam za ty dva tejdny neprihodilo nic neprijemneho,co by mohlo poznamenat vase zdravi....

3 Tómy Tómy | 27. března 2006 v 0:04 | Reagovat

Ty ses blboun vid. Zaloz si novej blog s nazvem "jak-jsem-byl-s-ondrou-v-egypte.blog.cz" a tam to treba davej. Ale tady uz to zacina bejt nudny...

4 Ondřej Ondřej | 27. března 2006 v 0:26 | Reagovat

Tak to necti, kdyz je to nudny..nebo si zaloz svuj, kde budes psat jednu lahudku za druhou..

5 Dan Dan | 27. března 2006 v 0:30 | Reagovat

tomy, vypadni

6 Tómy Tómy | 27. března 2006 v 0:33 | Reagovat

Neboj Ondro, taky ze to nectu, jenom se koukam na obrazky...

7 Tómy Tómy | 27. března 2006 v 0:34 | Reagovat

Uz jste se domluvili na dalsim tripu do Egyptu? Ja jen aby bylo o cem psat...

8 Ondřej Ondřej | 27. března 2006 v 0:34 | Reagovat

Tak kdyz to nectes, upust i od tvych inteligentnich komentaru..

9 Dan Dan | 27. března 2006 v 0:38 | Reagovat

tomy priznej to, ty z toho mas jen ty obrazky protoze cist neumis...

10 KSS KSS | E-mail | 27. března 2006 v 1:00 | Reagovat

hrozny hecy...

11 Tómy Tómy | 27. března 2006 v 1:11 | Reagovat

Nechci nic rikat, ale tohle mi silne pripomina, jako kdyz Vojtisek chce ukoncit trpeni maleho kuratka a misto aby ho trefil do hlavy...a jeee usekne mu nozicku a to kuratko se dal trapi a trapi...

12 Ondřej Ondřej | 27. března 2006 v 1:15 | Reagovat

Nechci nic rikat, ale tohle mi silene pripomina naprostou ubohost, se kterou se tady prezentujes, nevim jestli se jen nudis nebo to myslis vazne, v obou pripadech je to dost trapny..

13 Dan Dan | 27. března 2006 v 1:18 | Reagovat

smim se pana cenzora Hantaka zeptat o cem si dale bude prat abych napsal?

14 Tómy Tómy | 27. března 2006 v 1:25 | Reagovat

Nevim, treba o Egyptu...

15 Dan Dan | 27. března 2006 v 1:27 | Reagovat

neboj, jeste prede mnou lezi tak tyden zapisku...

16 Tómy Tómy | 27. března 2006 v 1:30 | Reagovat

Jojo, uz se na ne tesim...

17 Verca Verca | E-mail | Web | 27. března 2006 v 16:25 | Reagovat

teda teda.. takovy konflikt..

nahodou, Danovy spisy o Egypte jsou zajimavy..

18 Tómy Tómy | 27. března 2006 v 20:09 | Reagovat

To mel bejt jenom hec...bohuzel se nestretnul s pochopenim...

19 Anez Anez | 28. března 2006 v 11:10 | Reagovat

Nj, tomy vzdy nepochopen... :P

Ale nahodou je to Dane vyborny!!! Jen pis dal... Alespon takle prijdu an to co vsechno je v egypte za krasy... To s tim ,slusnym' arabem je krasny... :) A vubec tak cely.. Pis dal!:)

Jo a ten Sbernej taxik je taky vyborne, to by moh nekdo zavyst u nas, schvalne kolik mrtvejch by bylo za tejden... :)) (pri sikovnosti Cechu asi dost..) :))))

20 Vojtěch Vojtěch | 28. března 2006 v 12:24 | Reagovat

milí, mladí a krásní cestovatelé,

příspěvek o egyptu je opravdu sračka, ale Tómy, ty musíš pochopit, že ten primární důvod danova blogu je samozřejmě narcistický, což vlastně není vůbec špatné, ne? Od toho ty blogy vlastně sou.. no a taky kvůli tomu aby ste se tady mohli hádat, takže je myslím všechno v naprostém pořádku.

jen tak dál!!!

21 Verca Verca | E-mail | Web | 28. března 2006 v 16:57 | Reagovat

no teda, takova ostra kritika tady.. to neni moc mily..

22 Tómy Tómy | 28. března 2006 v 17:33 | Reagovat

Ja se obavam, ze to Vojtech strasne rozseknul :-D)))))))))

23 Dan Dan | 28. března 2006 v 18:38 | Reagovat

výtečně, Vojto

24 Anež Anež | E-mail | Web | 28. března 2006 v 19:54 | Reagovat

...

25 Vojtěch Vojtěch | 28. března 2006 v 20:19 | Reagovat

hele, ste si určitě mysleli, že sem to napsal sarkastickym tónem - vězte, že tomu tak opravdu není

26 Dan Dan | 28. března 2006 v 20:27 | Reagovat

dyt jo voe

27 Anež Anež | E-mail | Web | 28. března 2006 v 21:51 | Reagovat

ja si nemyslela nic a proto psala tecky... :)) sem spis nevedela co napsat...

28 KSS KSS | E-mail | 29. března 2006 v 13:19 | Reagovat

taky moznost...

29 Karolina (6.) Karolina (6.) | 3. dubna 2006 v 21:03 | Reagovat

Mne se to teda dost libilo..A fotky jsou taky super...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama