Přemýšlení nad smyslem života po maturitním plese

27. listopadu 2005 v 19:55 | Dan |  Maturitní ročník
Stál jsem daleko od pódia a pozoroval uprostřed davu, ale sám, jak šerpují maturanty, jak dostávají růže a jak po jednom chodí, když jsou vyvoláváni po jménech. Nachápal jsem tenkrát ten rituál. Stejně jako šerpy. Nechápal jsem co znamená mít tu šerpu na sobě. Prošel kolem mě Forster, asi trošku napitý a letmo pronesl "Bald bist du auch so weit!", brzy i ty budeš tak daleko. Tohle bylo před čtyřmi lety na Smíchově. Byl to tenkrát můj první maturitní ples. Říkám můj ve smyslu že byl první na kterém jsem byl. Můj ples byl včera.
Ještě včera, dokud probíhal, dokud jsem měl stále co dělat, dokud jsem se musel soustředit a bavit se celý ten večer, bych byl schopný o něm psát stylem co obvykle. Avšak po dnešním probuzení do sněhavého rána se mě jímají zvláštní nálady. Zkuste si představit horu, nevyšší horu co znáte. Stoupáte k ní, na její vrchol. Když ho dosáhnete, toho vrcholu, jste šťastni, ale pak se začnete pídit po tom, jakto, že to nejde výš. Vyšli jste až nahoru a najednou nevíte co, protože ten vrchol už máte a teď vám nezbývá než zase sestoupit...
Ples byl krásný. Utekl moc rychle. Rychleji než ten minulý a už ten mi přišel jako chvilka. Bylo pořád co dělat, na co myslet. Maturitní ples. Náš. Těšili jsme se, všichni. Nevím jak to vidí zbytek, ale já mám zvláštní pocit smutku. Těšil jsem se na maturiťák s utkvělou představou že bude trvat a trvat a že se tu sejdou všichni se kterými bych se chtěl vidět, všichni pro mě důležití lidé. To byl možná ten problém, sešli se. Když jsme se začali nad ránem rozcházet z Beatu, uvědomil jsem si jak málo jsem s nimi mluvil, jak se tím večerem musela táhnout má povrchnost. Pokud jsem s někým mluvil dýl než 10 minut dohromady, bylo to moc. Nebylo mi ze mě nijak do smíchu. Najednou si uvědomíte, že všichni ti lidé s kterými byste chtěli strávit večer, věnovat jim ho, že se to navzájem překrývá a že to nejde, ani připít se všemi si nejde, to bych byl v půlce večera na mol. Přijdu, řeknu pár slov, odejdu. Hrozivě mě to dodatečně děsilo, uvědomoval jsem si to pozdě. Každý rok znova. Dnes zvlášť. Dával jsem si to za vinu, ale to nejde.
Zahájili jsme ples. Mě zamrazilo. Ale to zřejmě všechny, dost dobře vás to nemůže nechat netečným. Dnes večer se to týká nás! Za půl hodiny jsem měl předstoupit společně s Pedrem na pódium a odříkat projev. Žádné čtení. Papír jsem měl, ale to jsme sestavovali s Pedrem den předtím ve škole a bylo to děsivě šroubované. Bylo od začátku jasné, že já budu mluvit česky a Pedros německy překládat. Nebudeme mít papíry. Jenom co si budeme pamatovat. Improvizace. Nakonec jsme ji skutečně udělali. Ale měl jsem z toho nervy. Byl jsem prý bledý jak papír, chodil jsem od člověka k člověku a svěřoval se jaký z toho mám strach. Všichni ti komu jsem to vyprávěl mě uklidňovali a měli pro mě pochopení... Díky vám za to! Do poslední chvíle než jsem předstoupil před mikrofon jsem nevěděl co budu říkat. Pedro na tom nebyl o moc líp, ono překládat téměř simultáně něco co si ten před vámi právě vymyslí asi bez tréninku taky neni nejjednodušší. V našem maturantském pokoji, šatně nebo jak bych to nazval, jsme s Pedrem otevřeli okno, že se musíme nadýchat čerstvého vzduchu. Zima. Venku padal hustě sníh. Mělo to takové kouzlo, že jsem se do tmy zasnil. Zíral jsem ven z otevřeného okna, zatímco lidi v místnsti za mnou nadávali ať to zavřu, že mrznou. Nevnímal jsem.
Nebudu vykládat podrobnosti. Prostě jsme to Pedro a já nějakým způsobem zvládli. To že to bylo bez papíru, na to jsme byli skutečně hrdí. Na pódiu jsme stáli ještě když dopovídávali projevy ostatní řečníci, velvyslankyně Rakouska, kulturní attaché Persché, Halík, ředitelka... Z pódia jsem se koukal po ostatních v sále. Byl to pohled "naštěstíjsemtozvládnul". Z pódia jsem uviděl i Jiřinu. Zmiňuji to proto, že původně přijet neměla, jako by říkala "překvapení". Myslím že jsem sebou znatelně trhnul, protože já skutečně překvapený byl.
Projevy nic nekončilo, teď předtančení. Vzhledem k mému tanečnímu antitalentu jsem se toho obával, protože jsem si to moc nepamatoval. V kontrastu světla a tmy jsme odtancovali, sklidili potlesk, později uznání, že se to líbilo. Povedlo se. Ze všech spadla tréma, ze mě moje bledost. Ožil jsem.
Co jsem dělal potom? Kolik mohlo být hodin? To jsem nevnímal. Hrála hudba, tancovalo se. Já bohužel ne moc. Měl jsem moc strach že už se mi nic nepodaří odtancovat. Asi zbytečně protože za večer jsem to na konec zkusil asi třikrát se Zuzčou, Simonou a Karolínou a docela to šlo. Může to být i subjektivní pocit protože jsem se trochu ke konci už odvázal s pitím, ale alespoň iluzi si udržet zkusit můžu ne? Čekal jsem abych si zatancoval se Sašou náš výroční blues, ale nějak když hráli blues tak nebyla Saša a když byla Saša tak zas nehráli blues. Mrzí mě to, protože jsem jí ho slíbil. Mrzí mě toho večera hodně věcí co jsem nestihl, neudělal.
Je to děsivě prázdný pocit takhle bezprostředně po plese. Kdo má již svůj maturiťák za sebou, chápe mě. Kdo ne, pro toho to je jen velká akce co skončila. A dost. Ale odabsolvovat si svůj maturiťák, to dojímá. Teprv tehdy když sami projdete tím čím já včera pochopíte, proč lidé na maturitních plesech pláčou. Proč pláčou po nich. Proč pláčou když mají přes hruď šerpu, proč pláčou znovu když ji třeba po dvaceti letech vytáhnou ze skříně. Proč šerpa není jen kusem garderoby která odlišuje maturanty od ne-maturantů, proč je symbolem přechodu, předělovou událostí. Pochopíte, proč se lidé po maturitním plese změní, proč "they behave strange after the Maturaball", tato věta získává průběhem maturitního plesu úplně jiný význam než doposud. Ode dneška se jí už nikdo nezasměje.
Den poté je lepší zaspat. Ne kvůli kocovině, i když kvůli té taky. Kvůli tomu že na všechny dolehne zvláštní pocit že něčeho dosáhli a že nejde jít dál. Vrcholku hory. To je moje rozčarování z chvílí po plesu. Vím jak se cítíte, mé drahé Ballkomittee právě teď, Lenko, Vlaďko, Terezo, Hanko, Karolíno, Markéto. Povedl se vám krásný ples. Byl váš. Povedl se vám. Máte ale rozporuplný pocit, zda se radovat z toho že se povedl nebo zda se trápit tím že výš než je tenhle vrcholek hory už to nepůjde. Že je po všem.
Není dobré se ukazovat den hned po plese. Pořebujeme svůj klid, potřebujeme bilancovat, proč bych to zakrýval, já potřebuji být sám se sebou. Potřebuji zalézt do kouta a nebýt vidět a nevidět a nějak se srovnat s myšlenkou, že jeden večer na který jsme se připravovali a šest let pozorovali jak emotivně probíhá u jiných, nyní prošel i kolem nás. Skutečně prošel. Jenom se tak otřel, nezastavil se, neposečkal až se ho dost nabažíme a sami mu řekneme "tak jdi". Utekl od nás, tak rychle že se za ním můžeme už jen dívat.
Nestyďte se za svojí depresi. Já jsem již pochopil, že ta je toho součástí. Ples nás změnil. Byl tak krásný, proč, no proto že to byl náš ples.
Naturalisticky bych popsal co se dělo v Beatu kdybych si to byl pamatoval a kdybych tam neusnul na pohovce (byla hezky měkká). Nemám rád ty fáze večera které nazývám dojezdovými. Myslím proto, že onu dojezdovou fázi dnes/včera v Beatu jsem zaspal, a myslím že to byla toho vytuhnutí tak jediná výhoda. Dámy a pánové, náš ples je u konce.
Děkuji Ballkomittee, že se jim povedlo vše zařídit tak aby se nám ples povedl tak jak se povedl.
Děkuji těm kdo mi byli oporou když jsem pochyboval o tom jestli tam tu improvizaci na pódiu zvládnu.
Děkuji těm co přišli. Peťa Bříza přišel na náš ples. Zvláštní organizovanou ironií osudu se stalo, že stál po Perstově pravici když nás šerpoval a držel šerpy. Bylo to děsně dojemné, srandovní, symbolické. Peťu jsem dostal do ročenky, on sám svým přičiněním se zapojil i do našeho plesu. I jeho to byl dnes večer, i když tak trochu přes koleno. Peťo, zachovej nám přízeň.
Děkuji všem, co se mnou strávili ten večer alespoň krátký moment.
Děkuji Vám všem za to, jací jste.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Váša Váša | E-mail | 27. listopadu 2005 v 21:15

dane naprostej souhlas... ale este horsi je ta predtava ze te mohli serpovat taky ale kvuli svy blbosti to tak neni...

2 Carol Carol | E-mail | 27. listopadu 2005 v 21:20

Dane, diky. Rekl jsi to spravne, clovek se v horizontu nekolika pristich mesicu uz nema vlastne na co tesit, takhle jsme aspon premysleli, zarizovali, nervovali se... A uteklo to tak strasne rychle... Nenachazim zadne jine prirovnani nez ze je to hrozne DIVNY..... :( Protoze my uz jsme asi fakt dojeli...

3 Váša Váša | E-mail | 27. listopadu 2005 v 22:04

a kdyz mezi serpovanejma lidma je tvuj bratr, tvu dvojceci bratr... takova radost, ze neco dava ale takovej smutek, ze to nedavm s nim a vlastne i se svejma kamaradama a exspoluzakama...

4 Dan Dan | 27. listopadu 2005 v 22:14

vim, vaso.

5 KSS KSS | E-mail | 27. listopadu 2005 v 23:03

ty vole, ja mem uplne stejny pocity... kurva snad nezacinam bejt sentimentalni, ale kdyz sem sel vcera/dneska rano domu naprosto tichejma pocernicema, kde bylo asi 5 cm souvislyho snehu, tak sem myslel presne na to samy... fakt si to vystih...

6 Vojtěch Vojtěch | 28. listopadu 2005 v 8:01

seš příšerně patetickej, sentimentální a měkkej!

7 Vojtěch Vojtěch | 28. listopadu 2005 v 8:02

kromě toho, že se tam člověk ani pořádně neopil a dostal ňákej hadr kolem krku, tak se tam vlastně nic zvláštního nedělo.

8 Dan Dan | 28. listopadu 2005 v 13:59

jsem

9 Carol Carol | E-mail | 28. listopadu 2005 v 15:08

Bud rad, ze takovej ses, Dane:)

10 Martin Ž. Martin Ž. | 28. listopadu 2005 v 17:05

Vlastně souhlasím, se svým bráškou, ale jak už jsi Dane řekl, vážím si našich spolužáků  kteří se opravdu snažili, aby to všechno klaplo...a jsem rád, že ji takovej "měkkouš", Dane, to co jsi napsal pozbývalo jakoukoli pózu, skoro jsem se z těch tvejch něžnejch a upřímnejch výlevů rozeřval...

11 Kris Kris | E-mail | 28. listopadu 2005 v 17:20

PCHÁÁÁ!HADR KOLEM KRKU??????No to si snad děláš Vojto srandu,ne!?!??????????????????????????????????????????????? A koneckonců na maturiťáky se chodí i z jinejch důvodů než jen aby ses ožral,víš????????? Jo, to TY ale asi nechápeš....

12 Verca Verca | Web | 28. listopadu 2005 v 18:06

Asi jsem taky mekka, ale me se ten clanek dotkl natolik, ze mi uplne zvlhly oci... Mas pravdu. Ja se sice taky tesim, az to vsechno budem pristi rok organizovat my, ale nejak to potom proste znamena konec... A to je strasne deprimujici. Radsi na to nechci myslet a budu si jeste uzivat...

13 Carol Carol | E-mail | 28. listopadu 2005 v 19:21

Nejhorsi je, ze cloveku i ta sedmicka utece strasne rychle, porad si mysli, ze ma dost casu a ze uz zacne neco delat a najednou je po maturitaku a pomooooooooooooc! Lidicky, to je v haji.... ;(((

14 Vojtěch Vojtěch | 28. listopadu 2005 v 19:34

nevím jak vy, ale nad přemýšlením o smyslu života sem strávil docela pěknejch ca. 18 let. myslím, že tím maturiťákem se toho moc nezměnilo.

15 Carol Carol | E-mail | 28. listopadu 2005 v 19:42

Jak pro koho, ja jsem nad premysleni stravila treba i 19 let a porad je nad cim premyslet, zvlast kdyz se stane neco tak symbolickeho jako je treba maturitak. Az budu mit za sebou maturitu, az budu drzet maturitni vysvedceni, pak si dam asi s premyslenim na chvili oddech (minimalne do rijna:).

16 Muriel Muriel | Web | 28. listopadu 2005 v 19:44

Hmm. Vubec nevim co bych k tomu mela dodat. Myslim, zes to vystihl naprosto presne. Clovek si opravdu nekolik let mysli, ze ma porad na vsechno dost casu. . . Kdyz jsem koncila devitku rvala jsem jak mala, a predstava, ze se totez za ctyri roky bude opakovat s uplne "cizima" lidma mi nesla do hlavy. Ted, po ctyrech letech musim rict, ze ty lidi pro me rozhodne nejsou cizi, a protoze me to samy za tri mesice ceka taky, premyslim nad tim cim dal tim vic. Nejhorsi je, ze vzdy kdyz ma prijit konec, clovek zjisti, ze vsechno teprve zacina... Asi nejen me prijde, ze se nam poradilo dat dohromady az po tech 4 letech, a ze stravit spolu dalsi dva, tri, by asi nikomu nevadilo. . .

17 Vojtěch Vojtěch | 28. listopadu 2005 v 19:46

no to je to nejhorší: vono už toho času na nepřmýšlení moc nebude. už se každopádně těšim na příjemnej a zajištěnej důchod.

18 Muriel Muriel | Web | 28. listopadu 2005 v 19:53

No to mas pravdu;)

Btw, s tim spanim, jestli jsi tohle ty - http://intelligenzbestien.blog.cz/obrazky/nahledy/137000.jpg - myslim, ze je to docela roztomily:D :P

19 Vojtěch Vojtěch | 28. listopadu 2005 v 19:59

to dan: k tý hoře: totiž někdy se ti taky stane, že z vrcholku tý tvý hory zahlídneš třeba někde v dálce v mracích ňákej jinej kopec. třeba ani nevíš jestli to nejsou mraky. no a pak si řekneš, že to stojí za to a lezeš z hory č. 1 a začneš se drápat na horu č.2. - no a je z tebe horolezec tělem i duší (ne takovej pitomej překližkář, kterej se pídí půl roku na pěti chytech). i kdybys osumkrát vylezl na everest, tak se ti nestane, že bys už neměl kam lízt. tím se ti samozřejmě nesnažím cpát ňáký horolezecký filosofie, ale prostě sem si tuhle anmerkung nemohl odpustit.

20 Verca Verca | Web | 28. listopadu 2005 v 20:34

2Carol: Bohuzel mi prislo uz i ze ta sestka strasne rychle utekla. Ja mam v hlave jeste uplne live Viden z min. roku a kdyz si predstavim, ze tam tedka jsou vlaste byvaly petky, tak mi to prijde desny...

2Muriel: jj, to je Dan. Jsem si to nemohla odpustit to nevyfotit :o))

21 Dan Dan | 28. listopadu 2005 v 21:52

Vojtěch:  vojto, zastupujes tady ten racionalni pohled. ale ja vzdy racionalni nejsem. bohuzel, totiz v mnohem bych si tim usnadnil zivot... a tvuj novy pohled na moju Hora-Gleichnis se mi libi... konecne tu promluvil taky nejakej horal od fachu... :-)

Verca: uzivej dokud to jde. par let na tu skolu nadavas, rikas jak je blba, pak z ni odejdes... snad nepouziju moc okridlene klise, kdyz reknu ze si uvedomujeme hodnoty toho co jsme meli az ve chvili kdy to uz nemame...

jo lidi, o zrychlovani biologickych hodin se odmitam bavit. nema to cenu.

Muriel: ja jsem opoustel zakladku uz pred sesti lety, tenkrat mi to ale vubec neprislo. ani trochu. nevim proc. vsichni ti s kteryma jsem na skole ted, vsichni me provazeli den co den tech sest let. a neni lehke si predstavit ze za pul roku jednoho rana vstanu a nebudu mit tu jistotu poslednich sesti let meho zivota: totiz ze se vsichni nutnu musime sejit ve skole...

jo a ta fotka je moje. jak vidis, snazim se spat co nejkultivovaneji (i kdyz teda moc netusim co jsem delal pred tim nez jsem, potom, mezitim...) a tu fotku jsi nasla jak? :-)

22 Verca Verca | Web | 28. listopadu 2005 v 22:00

Taky se nehodlam bavit o case... Je to kapitola sama pro sebe. Moc dlouha kapitola.

Mas pravdu. Az potom, co uz je po vsem si clovek uvedomi, co vsechno jeste mohl udelat, co nestihl, a proc... Je to strasny. Nechce se mi ted o tom psat. Bylo by to na moc dlouho...

23 Jakub Jakub | 28. listopadu 2005 v 22:48

Hezky Dane,musel bych toho napsat spoustu,radsi reknu jenom ze vas mam lidi rad..

24 Marky Marky | 28. listopadu 2005 v 23:16

Moc peknej clanek!

25 Muriel Muriel | Web | 28. listopadu 2005 v 23:27

Dan: no, nejspis na blogu nejaky tvy spoluzacky (myslim, ze to byla Verca), ktera ti sem napsala komentar;)  Protoze tady si snad v galerce fotky z plesu nemel (nevim jak ted;)  ) tak jsem to sla prozkoumat jinam:D

26 DonC DonC | 28. listopadu 2005 v 23:46

dane,muj respect mas!a ted este i opravdovej souhlas na vse co si tu napsal..mozna i ja sem nejakym zpusobem precitlivelej,ale maturitak byl opravdu menicim..a to rano bylo nadherny..

27 vosa starsi (z daleke anglie) vosa starsi (z daleke anglie) | 29. listopadu 2005 v 1:05

Dane, ten pocit jsem mel pred rokem taky..

;)

Das Leben geht weiter...

28 Verca Verca | Web | 29. listopadu 2005 v 8:24

jj, a my ho budem mit za rok taky... Nevim jestli se mam tesit ci ne... :o/

29 DonC DonC | 29. listopadu 2005 v 22:48

NEtes se!!!boj se toho!!!bude to strasny!!!!!!

30 Verca Verca | Web | 29. listopadu 2005 v 22:53

Tak me aspon nestras... :o(( Uz mam z toho paniku ted, kdyz to tady vsichni tak deprimovane popisujou...

31 Thomas Caslavka aus Munchen, jetzt aber aus Vilnius Thomas Caslavka aus Munchen, jetzt aber aus Vilnius | Web | 30. listopadu 2005 v 1:40

Maturitak je neco vyjimecnyho, o tom neni pochyb, muzu rict ze vas rocnik je opravdu dobry kolektiv, neni to jen serpa pres krk, je to prave to uvedomeni si ze zivot utika strasne rychle. Musim koncit, v Litve kde ted jsem nemam moc casu psat, napisu pozdeji. Kazdopadne: Vas ples byl super, sorry za ty chyby co jsem nejaky urcite udelal a uzijte si spolecnyho casu co muzete!

32 Kusa Kusa | 30. listopadu 2005 v 15:31

Dane, to, ze sis ples neuzil tak, jak sis predstavoval, je normalni. Ocekavani je proste vyssi nez skutecnost, ja to mel loni to samy. Predstavujes si kdovico a pak to proste nestihnes. Nepropadej ale melancholii. Maturitak neni zadnej vrchol zivota, neni to ani vrchol gymplu, ba ani rocniku! Ten prijde za par mesicu... A az se octnes na vejsce, poznas, ze to neznamenalo skoro nic. Ale zustanou ti dobry vzpominky. A az prijdes na ples za rok, nebudes uz pod takovym tlakem, protoze to uz nebudes muset organizovat a "hrotit". A uzijes si to daleko vic. Ja sem to tak aspon mel a myslim, ze jsem nebyl jedinej. Takze zustan na zemi, uc se a tes se na dalsi ples. Meli ste ho super, tak mas na co vzpominat.

33 Tómy Tómy | 30. listopadu 2005 v 18:12

Myslim, ze Kusa ma pravdu. Hezky vzpominky jako serpovani apod. nam z maturitaku zustanou, ale doopravdy uzitej maturitak bez stresu a bez nedostatku casu bude pro NAS (ted 8A/8B) asi az ten dalsi maturitak...asi urcite.

34 Verca Verca | Web | 30. listopadu 2005 v 19:15

Nebyla bych si tim az tak jista... Budem potrebovat dobrovolniky na uvadeni a jeste k tomu je nas asi 25 holek na 5 kluku, takze pokud by se chtel nekdo znova obetovat a predtancovavat s nama pristi rok, tak budem jenom radi :o) A nehlaste se prosim vsichni najednou!!! : )))

35 Vojtěch Vojtěch | 30. listopadu 2005 v 21:55

to Verča:     Já.....já se hlásím.....Verco, nechceš si mě dopředu rezervovat?

36 Verca Verca | Web | 30. listopadu 2005 v 22:33

Fakt bys chtel? Jako opravdu vazne? Ja te klidne zarezervuju jestli fakt chces... ;o)) Najdi si spolecnika/-ici a dej vedet ;o)

37 Vojtěch Vojtěch | 30. listopadu 2005 v 22:36

nechtěla bys se mnou tančit třebas ty?

38 Verca Verca | Web | 30. listopadu 2005 v 22:36

Jako ted jsem to myslela na moderovani... Ted mi to nejak doslo ze neni poznat co myslis...

39 Vojtěch Vojtěch | 30. listopadu 2005 v 22:41

No nic...

40 Verca Verca | Web | 30. listopadu 2005 v 22:53

Ja stejne jeste nevim jak to bude... to byla takova provizorni technicka otazka... ;o) Buh vi co vymyslime za predtanceni... Nase 2 tridy nejsou zrovna dvakrat takovy, ze by se dobre domlouvaly... Tak jsem ziemlich zvedava co z toho bude... Ale za kazdou pomoc jsme samozrejme radi :o)

41 Lenka Lenka | E-mail | 1. prosince 2005 v 0:06

Dane, sorry, ze prispivam s takovym opozdenim; co melo byt receno, uz receno bylo, takze: ten clanek je fakt pusobivej, taky me dojal, i kdyz mozna ty sentimentality tam bylo az moc, ale to ho delalo zajimavejsim:) Ale taky jsem mela stejny pocity jako vy s Kamym a ten kus hadru si schovam - treba na utreni prachu nebo tak... Maturitak byl pro me proste krasnej a timto OPRAVDU koncim jakykoli e-mailovy nebo blogovy debaty o nem, nebudem se furt prit...

42 Dan Dan | 1. prosince 2005 v 13:51

konec pathosu...

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama