Škola je jak lazaret, Kamil pořád v kraťasech a "Baroko shotuje"

3. října 2005 v 22:47 | Dan |  Maturitní ročník
Že začínáme dělat podivné a bláznivé věci, na to jsme si už jako maturanti zvykli. Namlouvají nám, že jsme na škole nejstarší a nejrozumější, možná taky nejšťastnější, protože tu budeme už jen jeden rok. Nesouhlasím. Nejstarší možná jsme, ale necítíme se tak. Pořád ještě vidím sebe jako malého žáčka z římské II, co když se nemůže dostat z nebo do školy v Kořenského ulici na Smíchově, tak použije okno dva metry nad chodníkem. Těžko se vžijete do role někoho tak obrovského a starého, jakým pro nás byli tehdejší maturanti, které jsme ani neznali. Nejrozumější asi taky těžko. Jak chcete rozumným nazývat někoho, kdo za dnešních dnů chodí co přestávku do přístavu na lahváče a ve zbylém čase či o nudných hodinách fotografuje zátiší s perem? A nejšťastnější, to víme každý sám zda jsme šťastní či ne.
Škola pořád stojí. Kupodivu. Ještě naše excesy nedošly tak daleko, že by byla v ohrožení její statika. Dnes, v pondělí 3.října 2005 jsme měli vcelku poklidný den. Až na...:
Až třeba na to, že jsem musel vstávat o čtvrt hodiny dřív než obvykle, protože jsem byl zavázán pomoct Vojtěchovi s převozem aparatury, co budou s Martinem potřebovat na dnešní představení při příležitosti vernisáže u nás ve škole. Problém byl v tom, že zatímco jsem musel vstát o čtvrt hodiny dříve, vstal jsem o čtvrt hodiny později, takže oheň na střeše... Na Pohořelci u Žárských jsem měl být ve čtvrt na osm, z domu ode mě jsem vyjížděl v 7:17. Zásluhou mého řidičského stylu "Dobytek" jsem byl na Pohořelci o čtvrt hodinku později, takže relativně všechno OK. Akorát jsem trochu propásnul začátek těláku.
Po těláku, dnes již nerušeném nácvikem předtančení, nás čekal tradiční příšerný PSYCHOUŠ! To jsme ale netušili, jaká psychologická, řekl bych až thrillerová hra nás dnes čeká: hodina, ani hlásku, vůbec nikdo, psychouš vede monolog. Monotónním hlasem, asi jako dobře cvičený agent FBI. Ani náznak entuziasmu, vtípku, nějakého toho debilního Forsterova joku nebo Ruttyho nepochopitelné suchárny. Naopak. V tom opačném případě my vzadu z něj máme srandu, i když tichou, tak výtečnou. Vyprávěl o Sokratovi, říkal, že Sokrates svými věčnými otázkami lidi štval, načež někdo prohodil, že je to něco podobného jako hodina u něj. Padla otázka "Wisst ihr etwas über Sokrates?" načež Tómy vymyslel, že by mu někdo měl odpovědět, aby to zazdil úplně totálně: ""Ja." - "Und was denn?" - "Er war bei der Französischen Revolution beteiligt!" Tohle zničilo naší koncentraci úplně. Byl jsem nečekaně vyvolán, samozřejmě dutější než poleno. Na otázku jsem zatvrzele mlčel, říkaje si, radši budu zticha ještě bych plácnul něco mimo mísu a schytal bych to, u psychouše nikdy nevíte co se mu honí hlavou. A to byla právě ta chyba - následovala přednáška jak že si to takhle dál představujeme, že budeme takhle mlčet a o co nám vlastně prý jde. Špatná otázka. Spíš bychom se měli ptát my. A čekal, co z nás vypadne. Nic. Minutu, dvě tři minuty, jsme byli zticha! Nekecám tři minuty jsme seděli všichni jak na špendlících, kdyby nějaký spadnul na zem, bylo by to slyšet jako svatopeterské zvony o Velikonocích. Nekonečné tři minuty ticha jak neni ani v kostele. Nikdo nic neříkal, byla to ta nejpsychologičtější metoda co na nás kdy vytáhnul, naprosto hodná tajných vyšetřovacích orgánů - TOHLE NEMŮŽE ZDRAVÝ ČLOVĚK VYDRŽET! Připomenu fotku Kamila "Strach" v článku Život na ÖSP. Velmi výstižná pro tuto dnešní hodinu.
Zbytek dne je oproti tomuto nuda. O pauze místo tradičního Klassika v přístavu posloucháme na patře na Vernisáži Vlaďky a Hanky bratry Žárské, kteří nám do toho pěkně jamují.
Češtinka se nevyznamenala ničím závažným, leda tak poznatkem, že "baroko shotuje", což mělo asi původně znamenat že "baroko šokuje svými kontrasty", ale představa shotujícího baroka, ještě té abstrakce, že, hehe, je vcelku vtipná!
Závěrem další poznatek (vidíte, stále je něco nového na škole, i po šesti letech a to si člověk myslí, že už ho tu nic nepřekvapí, možná tak odpadnutí hodiny Schachnera - to se ještě nikdy nestalo): chodí po škole hodně lidí o berlích. Jenom u nás ve třídě kulhá Tómy, docela světácky, kdybych musel kulhat, chtěl bych to umět s takovou propracovanou nonšalancí jako on! Po škole se i nadále pohybuje blíže neurčený počet dočasných invalidů. Co z toho vyvodíme? Škola se nám postupně mění v lazaret!
Kamil chodí neustále v kraťasech. Já už nevyjdu bez šály, zatímco on dosud říká že mu to je příjemné. Vsadím se, že s prvním sněhem bude dosud v kraťasech a v těch nejtužších mrazech přijde do školy ještě jen v havajské košili. Až tak učiní, o čemž nepochybujeme ani jeden, vyfotím ho a hodím ho sem!
Permanentě opisuju úkoly. Zvášť z matiky. Už jsem uvažoval, že bych si zařídil předplatné, s donáškou až na lavici, abych si ho nemusel každé ráno zvlášť opatřovat. Zeptám se jestli es so was gibt...
Závěrem pár fotek z každodenní obyčejnosti:
Tohel je fyzikář Jirka. Fyzika se musí fotit, protože tohle není moc k opisování...
Jak by řeklo Prase, BILOGIE IM TEAM! Aaargh, Tomy, teď jsem to hrozně ROZPŮLIL!!!
No a závěrem jedna spešl fotka, na co se taky dá používat digitál ve škole. Ondra fotil písemku ze ZSV při písemce ze ZSV. Asi by to šlo líp, ale zkuste si to v tom stresu...
No a to je ze dneška vše...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vita Vita | E-mail | Web | 5. října 2005 v 0:37 | Reagovat

Pěkné... zkus blesk.

2 Dan Dan | 5. října 2005 v 19:50 | Reagovat

kamo s bleskem by to bylo dost napadny, nemyslim si ze ve tride byva tak svetlo, aby ucitel pri pisemce prehlidnul jak vzadu neco blejskne...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama