KLADSKÁ PO 5 LETECH!

3. října 2005 v 2:27 | Dan |  Maturitní ročník
Podařilo se nám to. Podařilo a ještě lépe než jsme doufali. 1. října 2005 jsme udělali sraz s lidma z Kladský, považte, s některýma z nich jsem se viděl poprvé po pěti letech!
Tahle idea napadla nás s Jakubem kdysi dávno v šestce, když jsme si udělali příjemné odpoledne s vínem a videem z posledních dnů, kdy jsme na Kladský byli a co jsme zde vcelku profesionálně natočili. Prostě je tam zachyceno to, o co se marně snažím já se svým foťákem každý den ve škole - zachytit naprosto věrně všední den. Tenkrát to ještě asi šlo. Teď už nějak míň... Nedávalo nám to tedy klidu, jak se s těmi lidmi, ksakru, co jsme neviděli roky, sejít, když nemáme ani jejich čísla? Jasně, na pár lidí tu kontakt byl, ale to jen na několik málo. Co bylo potřeba udělat? Zaprvé: odhodlat se. Nebylo to tak těžké, alespoň teď se mi to tak zdá... Zadruhé: čísla. Sháněli jsme kde se dalo, stará čísla opsaná z třídnice, náhodně obdržená čísla od lidí co náhodou se mi někdy připletli do cesty (obvykle neexistující, jak jsem zjistil třeba u Sváti dva dny před srazem...) Zatřetí: obejít ty, na které nemáme kontakt nebo ty, o kterých víme kde bydlí. Tohle nebyl tak těžký úkol, protože (povětšinou) všichni bydlíme stále ještě na Vinohradech. Jednoho prázdninového dne jsme se tedy já a Jakub vypravili na obchůzky. Měli jsme výtečnou 0% úspěšnost, takže jsme to šli zapít na Zahrádky.
Potom jsem shodu náhod potkal Blážu kdysi v září na Míráku, pročež jsem s ním mluvil tak dvě hodiny a za tu dobu jsem rozšířil myšlenku srazu i k němu, potažmo na Hellichovku, když vzápětí nezávisle na mě potkal Jakub Karolínu Párovou. Kamil potkal Houmana (ten však, jaká škoda, na srazu včera nebyl. Za dobu od našeho odchodu prošel vícero stádii osobnosti, jako Cirgus, Metall, Lesní muž a v poslední době asi zase Houman, prý vypadá jak Viking, takže bych ho vcelku rád někdy viděl) a ten měl myšlenku rozšířit na Pražačce. ÖSP je jasná, že, tady jsme se dostavili všichni, já, Jakub, Kamil, Lucka i Lenka. Na Přípotoční, další Kladské kolonii, se vše rozšířilo pomocí Dávyho Müllyho taky. A ostatní se sešlo asi jen silou vůle, protože takovou účast jakou jsme měli bych si ani nedovedl představit!
Šel jsem do Deci Deci, kde se to celé odehrávalo. Šel jsem o čtvrt hodiny pozdě - do hospody jednou za 5 let to tolik nevadí jako každý den do školy. Objednal jsem si a vešel na schůdky. A oněměl jsem. Taková halda lidí! A poznám je ještě? Poznají oni mě? Prvních deset minut jsem byl jako v tranzu. Všichni se nějak změnili. Já asi taky, ale poznávali jsme se, udiveně se bavili, chvíli nevěděli jak se bavit, potom to šlo.
A tohle nahoře byla jen půlka místnosti a ještě nepřišli rozhodně všichni! Je na tom nejzajímavější asi to, že ti lidé se změnili. Ale jen trošku a v něčem, v tom, jakým působí prvním dojmem. Ten zbytek, všechno, všechny rysy tak trochu objevíte až v průběhu večera a jsou jinak taky velmi skryté. Ne každý to dokáže postřehnout.
Bylo nás tedy požehnaně (fotky jsou tady v galerii SRAZ KLADSKÁ 1. 10. 2005). Ze začátku, to když jsem přišel, tam byl děsný zmatek. Nikdo neseděl, všichni první půlhodinu stáli, protože kdyby si sedli, byli by mimo ten dav, co se navzájem znovu poznával. Pak už jsme si sedli, teda většina, ale protože nás bylo tolik, nutně se náš dav rozdělil na skupinky podle starých zvyklostí - další poznatek - za tu dobu se na tomto skutečně nic nezměnilo. Jen já jsem všude lítal a všechno a všechny k jejich nelibosti fotil. Pak jsem občas poseděl u stolu s pevným jádrem nás z tehdejšího áčka, poté třeba s Dávym Müllym a Hejsanem, co seděli ještě s Kamilem u jednoho velkého stolu kde byl takový chlapský mix obou tříd, pak jsem nemohl opomenout Karolínu Párovou, Blaha, s Luckou jsem mluvil o věcech z ÖSP, no a rozhodně tak půl večera jsem strávil se Sofii. Zvláštní, předtím jsem si s ní nikdy nějak nepovídal, vlastně ani nevím jestli jsem s ní za časů na Kladské vůbec kdy mluvil, spíš mě udivilo, že ona vůbec ví kdo já jsem... O to líp jsme si ale rozuměli teď.
Trochu se to protáhlo. Předtím, než se nám rozutekli, jsme nechali kolovat papír, na který se měl každý zapsat a dát na seb kontakt. Výsledkem toho je arch o skoro 40 mailech a číslech, které jsem teďka přepsal, takže pokud je někdo chcete, napište mi maila nebo se napište dolů do komentářů, já už to nějak pošlu... Přišla půlnoc, se kterou odjela valná většina pryč, aby stihli poslední metro nebo nenoční tramvaj. Zůstali jen ti nejopilejší, nejodvážnější, nejbezprizornější a potom taky organizátoři. Odpadl jsem v půl druhé vinou únavy z předchozího dne, kdy jsme dělali gárdnpárty u Kamila, stejně tak Blaho ze stejného důvodu jel se mnou. Rozloučili jsme se s posledními troskami a udělal jsem, stejně jako první, tak i poslední foto večera:
Odjeli jsme tedy s Balhem a na Lazarský si, jako trosky největší, dali ještě gyros. Polomrtvý jsem se dostal domů, kde všichni už beznadějně spali. Tak jsem šel taky, s vědomím, že tohle se nám skutečně povedlo. Vyšlo to. A parádně. Můžeme si potřást rukou, Jakube!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama