New deal

19. září 2005 v 20:20 | Dan |  Maturitní ročník
Pondělí, 19. září 2005. Myslím že pondělí je dobrý den. Na to, že po něm následují ještě čtyři dlouhé školní dny mi přijde svým složením příjemné. Máme tělák. První dvě hodiny, podobně jako minulý rok, což ale byl tělák v úterý. Nic to nemění na tom, že se alespoň máme v neděli večer na co těšit. I přesto, že mi fotbal nejde, dokážu si ho užít (nemluvě o mých spoluhráčích, kteří se bojí chvíle kdy se přiblíží míč ke mně). Dnes jsem se cestou do školy bál jediného: že nám jediné dvě hodiny tělocviku, jediné, na co se máme za celých 5 pracovních dní co těšit, že nám je sebere nácvik předtančení pro maturiťák! Podle tradice se totiž nemůže nacvičovat při hodinách ženského těláku, na který dámy ze zásasady nechodí, ať už proto že se jim nechce nebo z jiných důvodů, ale zato se předtančením musí zabít jediné dvě pro chlapy užitečné hodiny týdne... Naštěstí dnes vše dopadlo ideálně. Fotbálek jsme si venku zahráli, zatímco ženské nacvičovaly uvnitř v tělocvičně náš maturantský výstup. Dokonce ani to předtančení se vposledku nejeví jako tak marný podnik. Podle mnou vyzvěděných informací odtancují hlavní část večera slečny. My prý budeme ze začátku popíjet u stolu či co a co víc, budeme při tom sedět a když už se budeme muset zvednout, budeme prý vytaženi. Myslím, ale že na konci večera by byl náš herecký výkon s tím posedáváním a namáhavým vstáváním realističtější než na začátku.
Spokojeně jsme odehráli dvě hodiny fotbálku. Já, jsa několikrát napálen Májou z bezprostřední blízkosti do choulostivých míst, jsem měl radost, když Kamil zahlásal, ať to prý necháme na remízu, že budou penalty. To se mu to povídá, když nestojí v bráně!
Následoval neočekávaný psychouš. Psychoušem se rozumí Krennova hodina. I když už nemáme psychologii, ale filozofii, stále se nemohu zbavit pocitu, že hodina by měla být nazývána psychoušem. Jak totiž víme, nejde o obsah, ale o osobu Psychouše. A s Krennem začínám mít s novým rokem pocit, že na jeho psychologicko-thrilleristických metodách bude něco divného. Zřejmě o prázdninách hrál moc na forbesu, no...
Velká přestávka stála za málo. Poprvé jsem poznal skutečnou "Tschechische KLASSIK", vypitou na plotu holešovického přístavu. Musím říct, že ve mně ten zážitek zanechal hluboké následky a s rozhodností bych řekl, že daleko kultivovanější zážitek byl náš červnový každopřestávkový Staropramen plech. Ale Klassik je Klassik. Deutsche Klassik, Österreichische Klassik, Tschechische Klassik...
Po pauze následovala show. Strašná. Nejdříve přesvědčit Milenku, že se teď skutečně něbudeme učit, ale že máme jít do tělocvičny. Už to, že mi uvěřila byl malý zázrak. Poté to sdělit všem ostatním třídám. 200 lidí nahnal Schachner do tělocvičny. Potom nastala moje část. Můj proslov, vcelku trapný, improvizovaný, neslyšitelný, nikým naštěstí ani nevnímaný, zato mnou docela prožívaný. Uváděl jsem kandidáty na letošního Schulsprechera. Tři lidi. Naštěstí. Na poslední chvíli mi David navrhl ať tam taky pošlu Tomáše (bráchu). Odmítl jsem to. Teď z toho mám trochu špatné svědomí, přiznám se. Dobrý pocit z toho rozhodně nemám, otázkou jen je, zda bych měl lepší kdybych ho nechal mluvit. Jak vím, že to myslel vážně? Když ano? Byl by ale čtvrtý. Lidi jsme potřebovali tři. A tři jsme měli. Zřejmě mi to má za zlé. Asi mi nezbyde než se mu omluvit. Něco jsem odemlel, nechal představit se kandidáty (Michal Vinický z 6., Julie Dolanská ze 7., Tereza Přecechtělová z 5.) a všichni zase šli. Tohle byla konečná. Od zítřka jsem už jen maturant.
Vrátili jsme se po půl hodině na Milenku. Zjevně byla dost naštvaná. Asi dost na mě (tak to by byl další z řady, koho jsem ten den nasral). Protáhla nám řádně přestávku, ale takový podraz přeci každý z nás nějak podvědomě čekal.
Woi. Dnes jsou prakticky všechny hodiny v pohodě. Woi není výjimkou. Rádi si sním poklábosíme a necháme se zesměšnit nějakou vhodnou narážkou na svou osobu. Anča a Kristýna měly presentation na Northern Ireland. O prázdninách tam byly a dostaly se do tamních novin. Prezentace byla v Power Pointu, takže Tómy chvíli instaloval projektor a poté se konečně podařilo prezentaci spustit. Hned na úvodní stánce byla krásná krajinka Irska se stádem ovcí v popředí. Jakoukoliv krásu situace a momentky zazdil Lukáš, co se Woie s vážnou tváří zeptal, která z těch ovcí je která z našich dam... Soráč dámy, musel jsem to tam hodit...
Perstova hodina, závěrečná šestá, je pro nás rájem. Perst, od té doby, co se stal ředitelem školy, ať už jakkoliv nekorunovaným králem, přesto však schopným a tím, kdo si to zaslouží, na výuku kašle. Nevadí to příliš nikomu. Máme ho za třídního, tudíž jsme zvyklí, že jeho hodina je konstantně projebávána buď tím, že tam prostě nepřijde, nebo tím, že když už je přítomen, řeší třídnické záležitosti. Poslední dva týdny je to pokaždé tak, že po půl hodine koukne do třídy, řekne, že něco musí dělat ("Ich komme gleich!") a ať si děláme co chceme. Obvykle nestihneme ani odložit naše všeliká vydání paní Martínkové a pingpongáč a Perst už je zase pryč, takže hrajeme zvesela dál. Dnes, kupříkladu Perst nahlédnul dovnitř a řekl něco jako že tu je jednou za uherskej rok ředitelka a tudíž že s ní musí mluvit. Načež třída poslušně bez psaných regulí či jen tak ze slušnosti dohrála poslední partie paní Martínkové do konce hodiny do 13:10 a potom všichni šli domů. Ticho po pěšině...
Závěrem tisíceré díky Vojtíškovi, co tak trpělivě dneska fotil svým novým drahým mobilem, na který jsem dneska viděl v metru reklamu. Vojtíšku, zbývá nám sdělit jediné, na co by člověk, když si kupuje nový mobil, asi už ani nepomyslel: tvoje telefonní číslo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tómy Tómy | 19. září 2005 v 23:45 | Reagovat

Dneska ste si vsichni zahrali, protoze sme se Stanym byli po takove pseudo-ocovine, ale i ta da zabrat. Zejtra uz to budete mit tezsi...Ze mi nechybi sebevedomi ?!!! ;-)

2 Dan Dan | 19. září 2005 v 23:46 | Reagovat

urcite tomy. to ja jsem mel nejak slaby zapesti a rajner mi nak nesed. zejtra dostanes naprdel...

3 Tomas Tomas | E-mail | Web | 20. září 2005 v 10:53 | Reagovat

Rada lonskeho maturanta: nejdulezitejsi neni ani maturitni predtanceni, ani serpovani, ani maturitni prekvapeni, ani maturitni projevy, ani maturitni sponzori, ani maturita, nejdulezitejsi je MATURITNI  A F T E R P A R T Y!!! Und mach eine fette Afterparty!!!

4 Dan Dan | 20. září 2005 v 18:16 | Reagovat

euforii zase otevreli tomasi...bych se posral - clovek by i veril, ze ji zavreli tenkrat den pred plesem jen proto, abychom tam dalsi vecer nemohli tu afterparty udelat...

5 lucka lucka | Web | 20. září 2005 v 21:15 | Reagovat

tyjo, si tu Martinkovou dam někdy s vama :-)

6 Dan Dan | 20. září 2005 v 21:55 | Reagovat

uz aby lucko! pripoj se, ale chce to tvrde vydani pani martinkove, nebo kamyho bondyho, ten vyhovuje. Ja to hraju furt se štychvortem

7 Byvaly maturant2 Byvaly maturant2 | 24. září 2005 v 17:58 | Reagovat

Tomas ma pravdu, nejdulezitejsi je (z vlastni zkusenosti) zlanarit na afterparty co nejvic ne- a poloznamych lidi, aby vam zaplatili panaka...

8 Byvaly maturant2 Byvaly maturant2 | 24. září 2005 v 17:58 | Reagovat

Tomas ma pravdu, nejdulezitejsi je (z vlastni zkusenosti) zlanarit na afterparty co nejvic ne- a poloznamych lidi, aby vam zaplatili panaka...

9 Tomas Tomas | E-mail | Web | 25. září 2005 v 14:09 | Reagovat

Jo, tak to udelal jeden Josef H. a Jakub. V. a vyslo to...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama