16. listopadu 2009 v 10:06 | Dan
...hehe...
Nejnovější články
Rok 09
3. ledna 2009 v 4:56 | Dan
Jedu ze Sylvestra v Orlických horách s mlejnskou bandou, který jsem za poslední dvě noci v poklidu prožil. Auto tiše vrní na zasněžené okresce vysoko v horách. Že je to vysoko si uvědomuji až ve chvíli, kdy mi zalehnou uši tím, jak sestoupíme níž a jak postupně bílé okolí se pozvolna mění v hnědošedé, bez sněhu. Auto občas chytí mírný smyk, to když trochu ostřeji vybírám stoupavou zatáčku a přidávám plyn. Příjemně hřeje, venku je kolem mínus desíti stupňů ja já po několika minutách cesty rozmrzám jak na mě fouká horký vzduch topení, které sálá z motoru. Odkládám černé rukavice, ve kterých řídím, po chvíli i šálu a za chvíli mám z interiéru vypůjčené mámy fabie komfortní vytopený obývák, samozřejmě se stereem.
Vstával jsem dnes v 9 ráno abych mohl od dvou odpoledne být ve mlejně a pracovat, jak jsem dohodnul s Martinem, který i s druhým Martinem zůstával i po mém odjezdu v Orlických horách a nevrátí se dřív jak v neděli. Jelikož jsem na rozdíl od většiny ostatních přijel až v den silvestra, nezbyla na mě žádná postel. Jediný volný pokoj pro mě byla místnost na pingpong, která byla pro mě až moc prostorná, vytopená jak jsem si nastavil topení a v inkriminované době od pěti ráno do jedenácti dopoledne naprosto liduprázdná. Spal jsem na zemi na karimatce. Se Sylvií a Gilem jsme jediní nezapadali do ustáleného modelu rodin, které na silvestra přijely a tak mě záhy po příjezdu oba dva adoptovali abychom aspoň pro efekt tvořili taky nějakou rodinu.
Druhý den roku 09 jsem už ve dvě odpoledne po strastiplné cestě z konce světa Orlických hor, kde není žádný signál pro telefony, byl zpět v kavárně. Poklidný průběh šichty narušil jeden, avšak naprosto zásadní moment, a to když ve čtvrt na jednu přišel o patro výše bydlící otec Káči pan Bárta s jakýmsi kámošem a jeho ženou na pivo. Běžný zavírací proces narušil svojí neoblomností, že si ještě něco dá a když tak učinil a ve chvíli, kdy já jsem se jal zahájit ukončovací manévry baru pro ten den, začalo peklo: "Hele ty kreténe, děláš tady úplný hovno, pozoruju tě už deset minut!" - "Promiňte," povídám já. Nedostalo se mi žádného zadostiučinění za toho kreténa ale naopak následovaly další vulgarismy. "Vy čůráci tady za tenhle měsíc nemáte zaplacenej nájem a vo půlnoci už tady nemá bejt ani noha, víš o tom?" bez toho, abych bral zřetel na to že mi tykal, ačkoliv jsme se nikdy neviděli se mi nezamlouval jeho tón - "Nevim, ale taky netušim, proč tohle řešíte se mnou, kterej na to nemá vůbec vliv..." mezitím si přisadil Bártův kreténský kámoš "Dej sem ty prachy debile!" a sebral mi z ruky hrst bankovek, co jsem mezitím stihl zkasírovat od hosta co stál vedle tšch dvou na baru "Tohle si berem jako součást nájemnýho! Hohoho!" V tu dobu už manželka kreténského Bártova kámoše, která se od počátku celého incidentu cítila značně trapně, dala na ústup. Prostě utekla z kavárny. Kreténský kámoš muchlal v ruce tři kila, co mi prve sebral a hřímal něco o tom, že se jen blbě usmívám a nic nedělám. Popravdě jsem nic nedělal, protože jsem se jalově vybavoval s nimi dvěma a tlemil jsem se abych nezesral situaci ještě víc než byla, minimálně do doby kdy budu mít za zády Honzu, který mezitím kasíroval stoly.
Invektivy pokračovaly, už dávno to nebylo jen o hostech v kavárně, které v 00:15 prostě nemůžete vyhnat ven, protože jim před pěti minutami přinesete poslední pití a účet - už to byla jen zášť a zloba, kterou ty dva dnešního večera přišli šířit o patro pod Bártovic bytem. Host po Bártově pravici se dozvěděl, že je čůrák a že už dávno má hnít na mrazu venku a ne tady. Od toho, aby se do Bárty pustil půliterm ho odradilo jen to, že slyšel celý můj a Honzův rozhovor s Bártou předtím a dovodil si, ze Bárta tu asi je něco víc než nasraný host. Celé jsme to vyřešili tak, že když z Bárty vylezlo, že chce aby tu o půlnoci byla tma a ani noha, tak jsme všechno beze slova zhasli. S ani jedním z nich už jsem neprohodil od určité chvíle ani slovo, ani oční kontakt. Už to ostatně neudělám.Potom odešli. Bárta i jeho kreténský kámoš. Jestli se vrátí a já budu zrovna za barem, jejich smůla. Něco tak nepříjemného jsem v kavárně nikdy nezažil. Jisté je však jedno - Bárta ani ten jeho kreténský kámoš (co bez Bárty ode mě dostane popelníkem zezadu do hlavy) už ode mě v kavárně nikdy nedostanou ani pozdrav ani byť jen sklenici vodovodní vody.
Jel jsem zalepit flastr
19. října 2008 v 3:57 | Dan
|
Mezi Plzní a Prahou
Jel jsem druhdy ve čtvrtek zacvakat útratu z pondělních bujarých oslav 13. narozenin béelka autem a skončil jsem zde déle, než bych byl čekal. Hned ode dveří mě totiž zmerčil Liška, co mě přivítal bodrým "Tak se vracíš na místo činu!" a než jsem stačil namítnout cokoliv o své dnešní řidičské zodpovědnosti a o tom, že sem pouze jdu plnit dluh, už jsem měl v ruce jakýsi panák, který voněl po grepu a havaně a kterému se prý říká high society.
Absurditu celé situace dokresluje to, že barman Tomáš, co dnes stejně jako o pondělních oslavách měl službu, vůbec nevěděl že jsem v BL sekeru zasekl a ani v účtech nic posléze nenašel, suše konstatujíc, že byl k ránu stejně "nasáklej jak tepláky v potoce" a že je tedy vše ok. Peníze jsem mu tedy vnutil a objednal si nějaké nealko, zatímco Liška objednával druhou rundu high society.
Podivnou okolností toho večera byl v rohu baru sedící Dimun, co měl Lišku fotit pro kompromitující obrázky, pro které jsme mu všichni dávali jednu příležitost za druhou, přičemž ho Liška systematicky přes půl baru podílal co pět minut doprdele. Nechal se dokonce slyšet, že tenhle bar je skvělej, až na jedinou chybu, kteroužto byl právě opodál sedící Dimun. Když ho za večer (nebo spíš už za časné ráno) poněkolikáté posal doprdele a velmi nevybíravě ho vyzval aby opustil "náš bar", bylo jasné, že půjde do tuhého. Dimun se minutu od minuty tvářil víc vrahovitě a nebýt toho, že měl kolem sebe asi dva kamarády, kteří mu přímý útok na ministra školství vymlouvali a nebýt toho že ministr školství měl kolem sebe mě a Sama, už by se na Lišku dávno vrhnul.
Zhruba v půl čtvrté Liška, ležérně se opírajíc o bar, začal směrem na Dimuna zpívat písničku od Elánů "Jsi Kočka jsi Kočka jsi Kočka...!" což v Paroubkově poradci zřejmě zarazilo závěrečný hřebíček do rakve jeho trpělivosti a naším směrem chrstnul nejdříve vodu ze sklenice a pak hodil i samotnou sklenici, což neopomněla negativně kvitovat obsluha baru. Vysvětlili jsme jí, že o nic nejde, že je to jen takové nevinné "Kočkování". Dimunovi ruply nervy a vydal se směrem na Lišku, v čem jsme mu ovšem se Samem hned zabránili načež opustil bar. Konečně jsme dosáhli svého a spokojeně si dali šláftruňk. Tak tedy dnes jsme Dimuna z béelka vytřískat nemuseli...
Malostranská diaspora
24. května 2008 v 23:20 | Dan
|
Mezi Plzní a Prahou
Do doby než znovu otevřeme kavárnu jsme asi odsouzeni k bezcílnému vysedávání po jiných podnicích ať už na levém nebo pravém břehu Vltavy než je mlejn. Sám jsem pro podobné existování vymyslel název, co vidíte v nadpisu. Není na něm pranic hlubokého, jen prostě značí fakt, že všichni, kdož se normálně scházívají ve mlejně nyní živoří neorganizovane a roztroušeně jinde. Při našem radarovém pikniku minulý týden se dokonce na Lopyho popud piknik v závěrečné fázi zvrhnul v nepokojnou demonstraci za znovuotevření mlejna s následným průvodem do staveniště za stálého skandování padesátihlavého přežraného a ožralého davu "Nemelem, nemelem!" A neptejte se mě kdy otevřeme - nevim to.
Veselé Velikonoce! (Terminátor vs. Jidáš)
20. března 2008 v 13:06 | Dan
|
Mezi Plzní a Prahou
Ježto máme Velikonoce, měli bychom se také patřičně velikonočně naladit. Třeba vás naladí následující video "Terminátor vs. Jidáš". Musíte ho ale zhulit až do konce...
Closedown
17. března 2008 v 15:03 | Dan
|
Mezi Plzní a Prahou
S úspěchem jsme zavřeli kavárnu. Kvůli rekonstrukci. Je rozhodně pravda, že po včerejším/dnešním zavíracím mejdanu rekonstrukci mlejn skutečně potřebuje. Byla to ta nejúžasnější pařba co kdy v prostorách kavárny proběhla, její jedinou nevýhodou bylo to, že v důsledku jejího průběhu se ostatky kavárny musí nekompromisně zavřít. Končí stará éra, z pohledu účastníka veselí jsem však shledal, že v jednu chvíli to tam vypadalo jakoby měl zítra končit svět, ne jen ta stará éra. Nad ránem už ani nebylo jasné, jestli se mejdan dělá kvůli tomu že se zavírá nebo jestli se kavárna zavírá proto, že proběhl mejdan. Sklo, všude střepy, od toho, jak se Kot jal "vyměňovat vybavení kavárny" házením skleniček a barových židlí, později i svého kola, než se mu ho podařilo ztratit při jeho koupeli v čertovce, do sklenic a lahví na baru. Jestli jsem si kdy vybavoval výjevy apokalypsy, určitě vypadaly nějak podobně. Bylo to nadmíru dekadentní soiré.
O zabitém bobrovi, stromu a o těch, co půjdou bručet (bučet).
14. února 2008 v 14:33 | Dan
|
Mezi Plzní a Prahou
"Ty prostě seš schopnej zabít bobra, abys zachránil strom. Ty jsi schopnej absolutně udělat cokoliv, jít přes mrtvoly, přes to, abys dosáhl svýho! Respektuji to, že máš svýho kandidáta, nicméně máš taky nějakou povinnost respektovat, aby došlo k nějaký shodě. Vytíráš si prdel s těma ostatníma. Jinými slovy říkáš, že tihleti, tihleti si vytřou prdel s tamtěma ! Tak já ti povím, jaká hra okolo toho byla. Jaká špinavá hra kolem toho byla, kolik lidí půjde bručet!"
Morálka druhého pololetí
14. února 2008 v 4:08 | Dan
|
Mezi Plzní a Prahou
Kdosi mi říkal, že používám špatné výrazivo, když místo pojmů "semestr", "seminář" a "profesor" používám školní "pololetí", "vyučování" a "učitel". Prý to není vysokoškolské. Dlabu na to, profesor je stejně jen asi každý čtvrtý, zbytek jsou judři a tak podobně.
Ač již dobře týden máme nové pololetí, morálkou jsem zůstal vězet kdesi hluboko v říjnu. Dnes jsem sice na oko vstal už v devět ráno, avšak vinou absence jakéhokoliv vyučování v úterý i středu (po celý zbytek školního roku) jsem však zase záhy upadl ve spánek a snídal kolem třetí odpoledne. Kavárna a oslavy státnic mi radikálním způsobem přeměnily den a noc. Prý se tomu říká "jet leg", nemoc z cestování přes hodně časových pásem. S tím rozdílem, že já nikam necestoval a naopak hnil půl roku tady.
V neděli, respektive v noci ze soboty, Kamil potvrdil svůj dlouholetý slávismus ("sešívaný") a já si konečně prohlédnul jak vypadá placené zdravotnictví a hostivařská točna. Dokonce jsem za denního světla shlédnul i zastávku Na padesátém (nic moc), Radošovská (nic moc) a Na hroudě (taky nic moc). Už se nedivím, že jsem je vždy zaspal, když jsem nedobrovolně směřoval nočkou na kýženou točnu.
V ulicích noční Plzně to žije jako na Václaváku, ruskojazyční bijci si to v ulici, kde v létě kupujeme výbornou zrzlinu před zmrzlinářstvím vyřizovali ručně účty s českojazyčnými bijci. Prošel jsem kolem nich asi třikrát, na cestě do bufetu na Americké (jediný otevřený v celé Plzni 24 hodin denně) a pak ještě dvakrát, už omylem. Skupinka čumilů z bezpečné vzdálenosti sledovala jejich při se slovy "Sleduj jak ho ten ivan vykostí!"
Škoda že není ještě jaro a v sadech na cestě ke mně domů nerostou barevné tulipány. Loni jsme se budili vždy s plnou vázou a nechápali jsme kde se u nás doma vzaly.
Už od výkendu držím přísný abstinenční program. Vidět leckterý podnik, který vymetáme, za střízliva je poněkud silný zážitek. Vydržet se to v některých dá asi skutečně jen neskutečně naplech.
Velkým náměstím se roznášejí moje vlastní kročeje po dlažbě a z nejvyšší kostelní věže v zemi se line trojité zabimbání věžních hodin. Ještěže mi fungujou ty vafky!
Související odkazy
Franta vs. Liškovi: krize kvůli konkurzu
liška XD